Vernisáž výstavy CHATRNÝ 100 a Figura / v krajce / v konfrontaci

 

 

 

Dalibor Chatrný prozkoumal linie, objemy, prostory, zdání, zrcadlení či prosakování u stejně čistého stolu, u jakého René Descartes přemýšlel o podstatě duhy. „Jeho svobodný přístup k umění se pohyboval na rozhraní mezi myšlením přírodovědce a intuicí básníka.“, výstižně napsal Jiří Machalický. Pro pardubickou výstavu vybíráme méně známou tvorbu brněnského klasika, jejímž médiem je textil nesoucí sdělení skrze text, slova, znaky. Chatrný se od počátků své tvůrčí dráhy hluboce zajímal o literaturu a v 80. a 90. letech na netkaný textil kreslil tuší a na různě rozměrné a různě tvarované textilní podklady psal citace starověkých filozofů a velkých básníků.

Dalibor Chatrný se narodil v roce 1925 (zajímavým tvůrcem byl i jeho mladší bratr Ivan Chatrný) a je celoživotně spjat s Brnem, kde žil a působil. V poválečném období studoval v Praze na Pedagogické fakultě, kde tehdy vyučoval Cyril Bouda, Martin Salcman, nebo František Kovárna. Absolvoval Akademii výtvarných umění u Vladimíra Sychry a Vladimíra Silovského. Učil v Brně na SUŘ, na katedře scénografie JAMU a vedl ateliér na FaVU VUT. Ale bezprostředně po roce 1989 nastoupil jako pedagog na svou alma mater, pražskou AVU. Jeho studentkou z této doby je známá pardubická autorka Vladana Hajnová. Vystavoval v Čechách i v zahraničí, získal řadu cen, bylo o něm napsáno nesčetně textů výstavních i teoretických. Stal se jednou z nejosobitějších a nejvlivnějších osobností. K jeho práci se lze obracet z pozic abstrakce, konceptuálního umění, land-artu, konkretismu či neokonstruktivismu, ale i filozofie, fyziky, poezie a sémantiky. V roce 2025 by se Dalibor Chatrný dožil 100 let, výstava připomíná experimentální a autentické dílo inspirující navzdory času.

Dalibor Chatrný patřil ke generaci, která věřila, že svět je událostí a událostí je i umělecké dílo. Myšlenky a artefakty Dalibora Chatrného jsou přirozenou součástí historie středoevropského umění. Vybraní autoři do tvůrčího prostoru vyznačeného jeho celoživotní tvorbou různým způsobem zasahují, vykračují z něj, dotýkají se ho, posouvají, rozvíjejí, či oponují. Patří podobně jako kdysi Chatrný k osobnostem zkoumavým, nadaným filozofickou schopností tázat se, přistupovat nově k materiálu i médiu. Skrze písmo vstupují do prostoru a k divákovi, textil užívají nečekaným způsobem. Umění vnímají jako druh duchovní praxe. Těšit se můžete na setkání s dílem Dalibora Chatrného v kontaktu s prací Ladislava Jezbery, Vladimíra Havlíka, Ladislava Daňka, Kristiny Láníkové, Venduly Chalánkové, Moniky Žákové, Jany Bernartové, Johany Pošové, Lucie Nováčkové, Martina Zeta, Aleše Svobody a Jána Mančušky…

 

 

Výstavu připravuje ve spolupráci s Gočárovou galerií Klub konkretistů KK3 a Martina Vítková.

 

Výroba ručních krajek patří mezi stará textilní umění. Jejich novodobá historie se začíná psát v 2. polovině 16. století v Benátkách, odkud se její obliba šíří i do ostatních zemí. Z množství technik převládne nejprve šitá, pak paličkovaná krajka. Krajka však neužívala jen ornamentálních motivů a neuplatňovala se pouze jako doplněk šatů. Krajka se stala „uměním detailu“, které vyžaduje od pozorovatele, aby „zaostřil“ a v ornamentu zahlédl i postavy lidí a zvířat, které často čerpají jak z biblických námětů, tak i z antické mytologie a soudobého života. Setkáváme se s nimi jak na drobnopisné, tak především monumentální interiérové krajce, jež dotvářela chrámové prostory i šlechtické paláce, protože patřila mezi nejnákladnější projevy užitého umění. Strojová výroba sice ruční krajku odsunula na okraj, kde se v posledním století proměnila ve vrcholný projev autentické ateliérové textilní tvorby, často prostorové a s monumentálním účinkem, kde motivy lidských postava a zvířecích figur získávají na významu i účinnosti.

Komorně koncipovaná výstava postaví do pomyslného kontrastu historické krajky 16. – 20. století s figurálními motivy ze soukromých sbírek se současnou figurální, často „portrétní“ krajkářskou tvorbou textilních výtvarnic Zuzany a Marie Hromadových.